Jak jste si už všimli, blogování už není to co bývalo. Vtipných, humorných a poučných článků je málo a vůbec jejich celkový počet na českém internetu klesá. Všichni okolo píší méně a méně a mě už to taky nebere. Pro všechny případy si ale nechávám zadní vrátka a neříkám, že končím nadobro. Odteď mi stačí twitter, což považuji za výbornou věc, a na mém žebříčku ji nepřekročí ani populární Facebook. Pro ostatní, kde bude 140 znaků málo jsem se přesunul na bloggera, kterej, co si budem povídat vypadá lépe a i nabízí co se týče blogování lepší možnosti. Před  nějakou dobou, nevím kde, nevím kdy, jsem slyšel/četl, že by mohl MS svůj Spaces taky uzavřít, což doufám že se nestane, neboť jsem si nevšiml, že by nabízel možnost exportu článků. Pár jsem jich měl myslím i povedených :). Takže zatím naschle, a pokud se u té zářící a hučící bedýnky nudíte, můžete se u toho nudit třeba na (deleted) . Už mi jenom zbývá k novému prostoru vytvořit nový header. Bohužel nemám zatím to, co bych chtěl (po ruce foťák). Bye

    I když jsem zastáncem digitální fotografie, musím se pozastavit nad některým jedinci, který používají svůj skoro gigapixelový stroj k “focení” videí, neboli vyfotí vše, co se dělo o týdenní dovolené v Itálii. Digitální fotografie je levná, a tudíž můžete zkoušet jiné způsoby v tvorbě fotografie, aniž byste se museli bát o svoji peněženku, nicméně někteří jedinci si ten význam přebrali k obrazu svému a tak zabijí kouzlo fotografie. Kde jsou ty doby, kdy se sešla celá rodina a těšila se na maximálně tři 36ti snímkové balíky čerstvě donesených fotografií z fotolabu, či u těch movitějších až 6 balíků. Osobně jsme měli z velké dovolené tak 2 balíčky. Dnes si jedna polovina rodiny sedne k PC nebo televizoru (druhá polovina se na to podívá později) a hodiny a hodiny prohlíží fotky jedné jediné zátoky, kde je voda, voda, a hádejte co je na další fotografii? Voda! Kdysi jste si rozmysleli, jestli vyfotíte krajinu z toho či onoho místa. Než abyste udělali snímek hned, počkali jste až sejdete níže k útesu a stisknete spoušť.

Heč, ale já má 12MPx…

    Digitální fotografie je pokrok. A pokrok nezastavíš. Nicméně bych chtěl šířit trochu osvětu. Třiďte své fotografie, mažte nepotřebné, ono když vyfotíte několik rozmazaných fotografií, u kterých s jistotou víte, že jsou nezajímavé, že je nebudete tisknout, vymažte je. O tolik důležité duševní vlastnictví určitě nepřijdete. Ono přijet z dovolené se 7 stovkami 12ti megapixelových fotografií je hezké, ale k čemu to, když tisknout jich budete možná tak deset, kvalitních a zajímavých, které by stály za vyfocení i klasickým kinofilmem je tak 50, a zbytek je   jen do počtu. Co si budeme povídat, prohlížet takové kvantum je nuda a i když dnes stojí poměr místa na disku skoro 1GB/kč. Navíc většina dnešních kompaktů zachytává obraz na čipy o velikosti nehtu (malíčku), ale to je stejně jedno, protože čísla prodávají. Záloha takových fotografií se může navíc prodražit, a nechci vědět jaké nervy musí být hledání jediné fotografie v takovém “chaosu”. A nejhorší věc je, že na fotografie se už skoro nikdy nepodíváte.

Sedm rad, aby vám rodina při prezentaci dovolené neusnula

    Při tisícovém počtu fotografií (a že se to běžně děje) je nutné tento počet zredukovat). Ono kdybyste se na jednu fotku dívali jen 4 sec. zabere samotné prohlížení hodinu. Z nudné praxe mohu potvrdit, že cca 500 – 700 fotek zabere víc jak 2 hodiny. Vím, že čím více fotek máte, tím hůř se s nimi loučíte, ale varianta 2 složek, přičemž v jedné jsou povedené, které chcete ukázat, a v druhé “přece je nevymažu, můžou se hodit” nefunguje. Druhou složku už nikdy neotevřete, takže vymazat.

1. Kvalitní fotoaparát – je to kapitola sama o sobě, ale rovnou vám povím, že pokud si koupíte kompakt co se vejde do dlaně a bude mít 12MPx je to akorát zbytečnost. Na každé fotce můžete očekávat silný šum, a to i při denním focení. Zrcadlovky jsou drahé a těžké, takže se nehodí pro “momentky”, nicméně pokud hledáte ten lepší fotoaparát, zajímejte se o velikost čipu a stabilizace také pomáhá. Panasonic ji má vymakanou ;)
2. Samotné focení je věda – u momentek nemůžete čekat že budou jak z časopisu, ale na co mít obrovské fotky na kterých jsou tmavé postavy v noci přepálené malým bleskem. Používejte také různé úhly a “výšky” focení”. Pokud chcete mít “rovnou fotografii”, hlídejte si, jestli jej držíte opravdu horizontálně. Nemějte všechny fotky na jedno brdo, tzn. vy či někdo z rodiny a za ním se střídají památky, viz. “prázdniny Petty a Selmy”. Nicméně rozmyslet co fotit si musíte sami.
3. Foťte jen zajímavé momenty – Případně fotťe vše jako předtím, ale u nepovedených fotek hned v náhledu na fotoaparátu stiskněte tlačítko s košem. Ušetříte si posléze starosti s časem stráveným u PC.
4. Výběr těch povedených – tzn. vtipné momenty, ke kterým máte co říct, fotka vodopádu (jen jednou – tu nejkrásnější, případně 2x) pokud je něčím zajímavá.
5. Najděte si čas na post-processing - Vím, že pro nás pracující je to těžké, ale na hezčí fotografie se lépe dívá a občasná pochvala za “to je ale pěkná fotka” stojí. Pokud nevládnete placeným programům jako je Photoshop, Corel-paint, Adobe Lightroom, nebo free variantu Gimp, použijte alespoň jednoduchý prográmek, co zvládá základ, jako je Windows live fotogalerie, kde vše doupravíte pomocí posuvníčků. Na další software si nevzpomenu, můžete zmínit v komentářích.
6. Volte sRGB a JPEG – pokud vám věci jako “barevný prostor”, TIFF a nebo RAW nic neříká, volte sRGB místo Adobe RGB, 8 bitů místo 16ti, JPEG místo TIFFu nebo RAWu a kvalitu komprese nastavte na nejvyšší volbu. Budete tak mít jistotu, že fotografie na webu a každém PC, budou vypadat stejně jako u vás.
7. Používejte výstřižky fotek – tzn. ať má každá fotka jiný poměr stran. Vyhněte se klasickému 4:3, 3:2, 16:9 apod. Samozřejmě že ne vždy, ale pokud chcete fotku ozvláštnit, je to dobrá volba. Navíc tím zajistíte že na fotce nebude vidět třeba rameno kolemjdoucího, pokud se připletl do fotografie.

    Osobně bych doporučil ještě jednu věc, kterou já sice nedělal, ale asi zavedu. Momentálně fotím do RAWu zrcadlovkou, ale následné fotografie po úpravách publikuji v JPEG souborech s 10%ní kompresí jestli se to tak dá říct. Nicméně, pokud máte protříděno, vymazáno a uloženo, pokuste se vybrat fotky které “stojí za to” a ty ponechte pro budoucnost a případný tisk” a u těch ty zbylých, které jsou supr, ale víte že je nevytisknete zmenšete velikost souboru na polovinu. Ne kompresí, ale rozlišením. Ono, dnešní 12Mpx fotoaparáty, které vám uloží obrázek v rozlišení 4000x3000 bodů ani nemáte jak využít, pokud nepotřebujete výřez fotky nebo její tisk. Dnešní 22" a více monitory mají nejčastěji od 1680x1050 do 2560x1600 bodů. Televizory pak mají dnešní moderní slovo Full HD s 1920x1080 bodů. Takže fotografie i po zmenšení bude vidět při 100% náhledu bez ztráty kvality. A posílání fotek na Facebook bude také příjemnější a svižnější.

   Je to zase tady. Šéf si nás chce seřadit na kobereček a jednoho po druhém pokárat za to, že jsme pomalí a nevýkonní. Když pominu to, že jen taktak stíhám to, co mám v plánu na den a ještě se stihnu podívat na ten žrout času jménem internet, tak pracuju 3x víc jako kolegyně, nehledě na to, že náš člověk do party, který by neměl vyřizovat zakázky, toho udělá taky víc jak kolegyně. Docela vtipný. Na práci mi záleží, ale poslední dobou k tomu začínám mít takovou zvláštní averzi, snažím se jí dělat dobře, ale jestli mě chtějí vylejt, tak ať to udělají. Bojím se změn, ale přitom je miluju. Učit se něco nového je fajn, ale odhodlat se k tomu už neumím. Možná si podvědomě přeju, aby mě vyhodili, neboť snad všude jinde bych se měl líp, než tady, ale já nemám sílu udělat to sám, takže musí někdo za mě. Je to asi jako s mým telefonem. Sice o něj nechci přijít, pač je můj jediný a na novej nemám, ale už je tak rozbitej, a já se k němu ani nechovám dobře, že brzy zdechne. A to jsem se k telefonům choval vždycky velmi ohleduplně. Měly se u mě jak v bavlnce. Nicméně tenhle je jinej. Donutím se koupit si nový.

   Práce v Praze zatím padá. Alespoň o rok. Raduš nevzali na vejšku v Praze a to se hlásila na tři. NJ, příjímačky jsou svině, a zvlášť pokud to dopadne jako u ní. Nijak zvlášť je prý nehlídali a tak její spolužáci vedle používali kalkulačky, mobily pod lavicemi apod. Už napsala odvolání, ale kdoví, jak to dopadne. Nechtěla žalovat na kolegy, kteří ji snižovali šanci dostat se na vejšku a tak si musela najít nějaké jiné důvody, než že “oni podváděli”. Některé jsou skutečně vtipné. “Po zemi lezl mravenec, a ten mne velmi vyrušoval, tudíž jsem se nemohla naplno soustředit” – tohle sice přímo nenapsala, ale něco podobného by se našlo. Držím jí palce. Možná se pak odhodlám a do té Prahy půjdu s ní, ale to bych musel pořešit bydlení a práci. O práci v Praze bych takový strach neměl, pokud si nechám vyjet seznam volných míst, v Praze jich je dost, ale ubytování,… mno, u maminky je dobře :)

    Zrovna dneska moje máti potřebovala auto (alespoň mi to tvrdila), a tak jsem opět musel osedlat městskej papundekl s chrochtákem vzadu. Osobně mi autobusy nevaděj, až na ty dlouhý jízdy a otravný důchodce co si jezděj do Lidlu kupovat rohlíky za 90 halířů. A to se vyplatí! Ovšem dneska mě doslova nasrali. Možná jsem dnes moc přecitlivělej, ale mě to prostě vzalo. Nevadí mi, když mám pustit někoho sednout, navíc, pokud je o 30 nebo 50 let starší jak já, ale to, že jsou starý ještě neznamená, že nemůžou být slušní. Já budu slušný pokud oni budou slušní. To znamená, že pokud ke mě přijde babička a poví “Mladý muži, pustil byste mě sednou”, tak odpovím “Ano babičko” a usměju se na ní. Varianta 2 je, když přijde babka, chce si sednou, čeká, přičemž půlka autobusu je volná, ale ona čeká na to vaše místo, až nakonec ji pustí jiná starší dáma sedící vedle mě. Hned po tom, co si sedne, vrazí mi do xichtu průkazku a řekne “Vidíš!”. Nevidím bábo jedna (říkám si v hlavě), neboť mi to strčila tak blízko před nos, že jsem přečetl akorát rozmazané několikacentimetrové písmena ZTP. Měl jsem stochutí vytáhnout peněženku a ukázat jí moje fotky, abych jí naštval. Ona mi ukáže nějakej papír, tak já jsem jí mohl na oplátku ukázat taky něco :), abych byl hodnej. Pak už jen slyším, jak si povídaj babky a dědci okolo, jak ty mladý na ně serou, že ta dnešní mládež stojí za hovno, a že jsem asi chluchej, slepej a nebo že asi nemůžu chodit jak oni (zvláštní že pro slevy a důchod dokáží utíkat jak zamlada). Potom začali kecat o tom, že první polovina autobusu je pro důchodce, a jak by mi to strašně ublížilo, jít si sednout do zádu. Sakra kde to maj napsaný?! Jsem si za celou dobu v tom autobusu ani nevšiml, že by mě někdo oslovil, ať už jakkoliv, pouze mluvili nahlas, abych je jako slyšel. Škoda že jsem si taky nenechal vydat průkazku ZTP na epilepsii, i to i když to není úplně fér, mít jí, tak kdybych chtěl, dá se to zařídit. Na buschodce jsem zanevřel. Na všechno si jen stěžou, vymetaj každou slevu a maj pesimistickej přístup k životu. A taky proto nerad jezdím autobusem.

   Bylo mi to líto, protože jsem měl PC přizpůsobený vůči sobě. Ovšem, problémy, které systém měl jsem už nemohl déle snášet, Dívat se na to, jak se trápí častými chybami, to už bylo moc. Inu, reinstal byl na hraně a tak jsem po několikahodinové záloze a kontrolování, jestli opravdu všechno mám na ostatních discích, mohl začít reinštalovať tu černou bednu. Teda jen to nehmatatelný v ní. Dlouhou dobu mi sloužily Visty, a musím říct, že jedině ku prospěchu. Ten systém jsem měl rád. Nicméně na novou instalaci jsem už nechtěl použít starší systém, a tak jsem sáhl raději po aktuálních sedmičkách.

Dvanáctá hodina odbila

   Schylovalo se k nejdůležitějšímu. Restart a bootování z DVD. Po zvolení jazyka a ostatních “chujovin” jsem se dostal k tomu, že jsem si vybral, na jaký že disk ty sedmy chci hodit. Výběr padl samozřejmě na C, kde sídlily Visty. Jak jsem ovšem později zjistil, když nedáte nejdříve vymazat disk, tak se systém nasere mezi soubory předchozího systému. Sice nepříjdete o data, která jsou na C a ani nebudete mít 2 složky se jménem Program files, Windows, atd, ale zato budete mít bordel na disku, přičemž starý systém nepůjde používat ani vymazat jen tak stiskem “Dělejte” a instalace potrvá 3x déle. Já jsem kurňa počítal s tím, že provede formátování disku, stejně jako to dělali starší verze windows. Následovalo, asi 6ti hodinové nastavování systému a instalace programů, než jsem zjistil, že PC nelze vypnout, internet běhá, ale najednou o dost pomaleji, ty starý Windows nemůžu vymazat, apod. No prostě drobnosti, které mi WOW effect ze sedmiček akorát snižovaly. Tak jsem to reinstaloval, ale tentokrát už nasraně. Doom ještě poradil flashnout BIOS, a tak jsem si to poprvé taky zkusil a i když je to “jednoduché”, byl jsem nervozní jak při prvním sexu.

Pokus č. 2

   Tak, systém byl po zformátování disku čistě nainstalován. Jako první zkusím, jestli jde vypnout. Kupodivu, nelze :-(. Jak to? Nechápu. Po příkazu vypnout se začne vše ukončovat, proběhne “vypínání”, vypne se monitor, ale ta bedna pod stolem stále svítí a svítí. Je to záhada alkatrazu. Chyba v Matrixu. Naopak, z druhé strany barikády musím pochválit, že najednou funguje Hibernace i spánek, které mi předtím na Vistách prostě nefungovali. Vždy se ihned po hibernaci/spánku okamžitě probudil. Jelikož a protože, spánek můžu používat neustále a restartovat jen když to bude nutné, tlačítko vypnout tedy ani nepotřebuji a tak mě to už tolik nepálí. Co ovšem pálí je to, že po spánku jede internet jak má, ovšem po probuzení z hibernace sice internet jede, ale jen pár kb/s. Pochopil bych, kdyby nešlapal vůbec, ale on jde, ale strašně pomalu a vypadává. Pomůže až restart modemu a nebo rychlejší varinata restart, či dát uspat a probudit. No chápete to?

A co Win 7?

   Pochválit musím to, že jsem ještě nevyndal z krabice žádné CD s ovladači. Na druhou stranu, i když systém obsahuje ovladače pro tiskárnu i scanner, stejně musím na stránky Epson, protože pro lepší správu potřebuju software jako Epson scan apod. Nový taskbar je takový rozporuplný. Mnou hojně používaný panel rychlého spouštění je pryč, kam budu dávat zástupce? Kladně hodnotím taky ikonový výběr na taskbaru, popisky už nejsou potřeba, ale zase u otevřených složek to je potřeba, neboť o rychlém přepínání mezi 5ti okny, přičemž všechny jsou na sobě, a kdyby nebyly, stejně by měly stejnou ikonku, nemůže být řeč. Rozporuplně se dívám na “knihovny”, které mi zprvu přišly jako geniální nápad, ovšem později, při zjištění, že je to jen sbírka zástupců na umístění na disku, vše opadlo. Navíc, docela na hlavu mi přijde, že ikona složky, co je defaultně na taskbaru má funkci zástupce knihoven (aha, takhle se dostanu do knihovny), ale když mám otevřeno několik složek, tak kliknutím na ikonku se už nedostanu do knihovny, zato mi vyjede nabídka těch otevřených oken. Debilita. A to jsem je chtěl začít používat. No co. Nenadávám na systém, pouze upozorňuju na prvotní věci co mi vadí. Trochu upravím nastavení, zvyknu si, a bude to dobrý. Hold Windows Evoluce. Stejně to bylo s Vistami, ale ty mi víc vyhovovali. Dokonce, když se tak zamyslím, tak Visty pro mě byly nejvíce “user friendly”

PS: To “nevypnutí” PC, a náhlá funkčnost hibernace/spánku je vážně “magické”